Diamanty, jako přírodní produkty, často obsahují drobné nečistoty či vměstky, známé jako inkluze, které ovlivňují jejich čistotu. Parametr čistoty tak hodnotí počet, velikost, umístění a barvu těchto inkluzí v drahokamu.
Mezinárodně uznávaným standardem pro hodnocení čistoty diamantů je stupnice vyvinutá Americkým gemologickým institutem (GIA):
Flawless (FL)
Flawless je nejvyšší možné hodnocení čistoty diamantu, které uděluje laboratoř GIA. Tento stupeň získává diamant, který postrádá jakékoli vnitřní nečistoty a nevykazuje ani drobné vnější mechanické vady. Nicméně, čistotu Flawless si diamant nemůže udržet navždy – při manipulaci mohou vzniknout drobná poškození. Z tohoto důvodu je hodnocení Flawless považováno za stejně hodnotné jako Internally Flawless (IF).
Internally Flawless (IF)
Diamant se stupněm Internally Flawless (IF) je bez jakýchkoli vnitřních vad a představuje jeden z nejvyšších stupňů čistoty uznávaných mezinárodními gemologickými laboratořemi, jako je IGI. Laboratoř HRD pro tento parametr používá označení Loupe Clean (LC), což znamená, že ani při pozorování 10násobně zvětšující lupou nelze v diamantu objevit žádné vnitřní nečistoty.
Very Very Small Inclusions (VVS1 a VVS2)
Diamanty s hodnocením VVS (Very Very Slightly Included) mají pouze nepatrné vnitřní vady, které je i při použití 10násobné zvětšující lupy velmi obtížné odhalit, a to i zkušeným gemologem. Podle velikosti a počtu těchto drobných inkluzí se dělí na dva stupně: VVS1 (méně inkluzí) a VVS2 (o něco více inkluzí).
Very Small Inclusions (VS1 a VS2)
Při použití 10násobně zvětšující lupy dokáže kvalifikovaný gemolog rozpoznat drobné inkluze, které zůstávají skryté pro nezkušené oko. Podle množství a velikosti těchto inkluzí se diamanty hodnotí ve stupních VS1 (méně inkluzí) a VS2 (více inkluzí).
Small Inclusions (SI1 a SI2)
.jpg)
Diamanty s čistotou SI1 obsahují inkluze viditelné pod 10násobným zvětšením, avšak většinou nejsou pouhým okem patrné. Oproti stupni SI2 jsou tyto inkluze méně výrazné, což zajišťuje čistší vzhled kamene.
Inclusions (I1, I2 a I3)
Diamanty s čistotou I1 mají inkluze viditelné pouhým okem, avšak tyto nečistoty zpravidla neovlivňují brilanci kamene. Na rozdíl od stupňů I2 a I3, kde inkluze výrazněji snižují třpyt a optickou kvalitu, si diamanty s I1 stále zachovávají svou estetickou hodnotu.
Naleziště diamantů
První zmínky o nalezení diamantů pocházejí z Indie, konkrétně z oblasti Golgonda, a datují se až do roku 800 př. n. l. Po celá staletí byla Indie, spolu s ostrovem Borneo, jediným zdrojem diamantů na světě. Tyto doly přinesly světu slavné drahokamy jako Koh-i-Noor, Orlov, Velký Mogul nebo modrý Hope. S postupem času však indická ložiska ztrácela svou významnost a dnes jsou spíše historickou vzpomínkou.
Od té doby bylo objeveno několik dalších klíčových oblastí pro těžbu diamantů. Nejvýznamnějšími producenty jsou Austrálie, Botswana, Rusko, Jihoafrická republika, Kanada, Angola a Namibie. V těchto zemích se nachází deset nejproduktivnějších dolů, které dohromady těží přes 100 milionů karátů surových diamantů ročně. Z tohoto množství je však jen 20 % vhodných pro šperkařské účely, zbytek se využívá průmyslově.
Diamanty se nacházejí ve vulkanických horninách zvaných kimberlity, které byly objeveny podle města Kimberley v Jihoafrické republice. Tyto horniny se vytvořily hluboko pod zemskou kůrou, často v hloubkách stovek kilometrů, a na povrch se dostaly ve formě komínovitých útvarů. Zatímco některé kimberlity neobsahují diamanty vůbec, jiné mohou obsahovat až 2 karáty na tunu horniny.
Diamanty lze nalézt také v tzv. sekundárních ložiscích, kam je transportovaly vodní toky spolu s horninou. Tato ložiska se často vyskytují v blízkosti říčních koryt a delt.
Těžba diamantů
Než těžební práce začnou, musí těžařská společnost věnovat značné úsilí analýze ložiska a identifikaci klíčových parametrů, které určují potenciální výnosnost těžby. Jakmile se potvrdí, že vzorky horniny obsahují dostatečné množství diamantů, může být těžba zahájena.
Během procesu těžby diamantů se hornina nejprve navrtá a následně transportuje do specializovaných zařízení. Tato zařízení horninu rozdrtí, propláchnou a podrobí detailnímu skenování. Díky tomu lze zbylé diamanty snadno extrahovat ze zpracovaného materiálu.
Využití diamantů
Více než 80 % všech těžených surových diamantů nachází své využití v průmyslových odvětvích. Diamantový prach a méně kvalitní diamanty, včetně syntetických, se používají při výrobě brusných, řezných a vrtných nástrojů, stejně jako brusných past a prášků.
Díky svým jedinečným fyzikálním vlastnostem se diamanty uplatňují také ve speciálních elektronických součástkách a laboratorním výzkumu.
Zbylé diamanty se zařazují mezi drahokamy, které jsou následně broušeny a leštěny do specifických tvarů, přičemž nejžádanějším je briliantový brus zajišťující maximální lesk a třpyt. Kvůli mimořádné tvrdosti diamantů je jejich opracování náročnější než u měkčích drahokamů či polodrahokamů. Takto upravené diamanty se zpravidla zasazují do drahých kovů, jako je zlato nebo platina, čímž vznikají luxusní šperky.
