NATURALISMUS A ROMANTISMUS

Rodina, domov a přátelé

Joseph Stieler: Bavorská princezna Adelgunde jako nevěsta, 1842. Fotografie © Christian Mitko, NEUMEISTER Münchener Kunstauktionshaus GmbH & Co. KG.

Období Biedermeieru, trvající od Vídeňského kongresu v roce 1815 až po revoluční rok 1848, představuje jedinečnou kapitolu v dějinách umění a šperkařství. Tento styl, který se zrodil ve střední Evropě, především v rakouských zemích a Německu, odrážel touhu po klidu, rodinném životě a estetickém uspořádání, které přinášelo pohodlí a harmonii. Po dlouhých letech válek a neklidu se lidé soustředili na osobní štěstí a vytváření bezpečného domova.

Návrat k přírodě a sentimentalitě

Po strohém a přísném neoklasicismu se do šperkařství začaly vracet přírodní motivy, emoce a nostalgické vzpomínky. Přírodní prvky, jako dubové listy, růže, vavříny a větvičky, byly častými motivy šperků. Tyto designy zdůrazňovaly jak krásu přírody, tak její spojení s lidskou duší a emocemi.

Sentimentální šperky se staly velkým trendem. Lidé chtěli mít u sebe připomínky svých blízkých. Proto vznikaly medailonky obsahující prameny vlasů, drobné dopisy nebo miniaturní suvenýry, které mohly být nošeny na řetízku kolem krku nebo na broži. Portrétní brože zobrazující příbuzné byly dalším způsobem, jak uchovat památku na své blízké.

Tento přívěsek/brož z období Biedermeieru obsahuje pramen vlasů, což je typický příklad sentimentálních šperků té doby.
Takové šperky sloužily jako osobní památky nebo výraz hluboké náklonnosti k milované osobě.

Inovace ve výrobě a použití materiálů

Drahé kovy byly po napoleonských válkách nedostatkovým zbožím. Zlatníci reagovali na tento problém tím, že vytvářeli šperky ze zlaté fólie, kterou doplňovali pryskyřicí nebo sádrou, aby dosáhli potřebné pevnosti. Tento inovativní způsob výroby umožňoval vytvářet masivně vypadající šperky za použití minimálního množství drahého kovu.

Granátové šperky se staly mimořádně oblíbené, zejména ve střední Evropě. V českých zemích se využívaly červené granáty, které se montovaly do tombaku nebo pinchbecku – slitin bronzu bez obsahu zlata. Šperky z těchto materiálů byly cenově dostupnější, což umožnilo jejich rozšíření mezi širší veřejnost.

Obliba místních drahokamů a motivů

S rostoucím nacionalismem po vítězství nad Napoleonem se zvýšil zájem o vlastní kulturu a historii. Lidé hledali inspiraci ve svém okolí a začali preferovat místní materiály. Kromě granátů se ve šperkařství hojně využívaly i korály z Itálie a tyrkysy přivezené z britských kolonií.

Rakouská buržoazie a německé země si oblíbily právě šperky s granáty. Tento hluboce červený drahokam symbolizoval vášeň a oddanost a byl považován za ochranný talisman. Kombinace granátů s jemnými motivy přírody a sentimentálními prvky se stala charakteristickým znakem šperků tohoto období.

Druhý Biedermeier a trvalý vliv

I když historické období Biedermeieru skončilo v roce 1848 občanskými revolucemi, klidná oddanost domovu a rodině se nadále odrážela ve šperkařské tvorbě. Až do 70. let 19. století přetrvával tzv. druhý Biedermeier, který svědčil o trvalé lásce k tehdejším estetickým principům. Styl tohoto období zůstal inspirací i pro pozdější návrháře, kteří si cenili jeho jemné detaily, osobní symboliku a důraz na krásu přírodních motivů.

Dnes jsou šperky z období Biedermeieru vysoce ceněné pro svou uměleckou hodnotu a historický význam. Ať už jde o nádherně zdobené náhrdelníky, jemné prsteny nebo sentimentální medailonky, každý kus vypráví příběh o době, kdy se lidé navzdory nepříznivým podmínkám snažili vytvořit krásu a udržet své vzpomínky živé.